Anglicky mně princ chtěl jen svléknout poprvé kalhotky!

Přestáváme chápat svět okolo nás! Ještě před pár lety jsme si „dokladovali“ úspěšnost našeho pojetí světa nekončícím proudem imigrantů mířících do EU a do Velké Británie zvlášť. Dnes nevěříme vlastním očím a uším, když v té skvělé Británii komunity imigrantů staví mešity, odmítají hovořit anglicky a dokonce zavádějí pro rodinné záležitosti právo Šaríja!

A teď se milý Středoevropané podržme: Zavádění Práva Šaríja podporuje i hlava anglikánské církve  Arcibiskup z Canterbury Rowan Williams pro civilní právo u britských soudů!

Často se v ČR setkáváme s následky nešťastných lásek našich krásných krajanek v Orientu. Láteří, že když jim byly exotickými nápadníky svlékány kalhotky, tak jim do oušek zněla v angličtině ta nejlahodnější slůvka. A po pár letech (jejich již) obvykle manžel i bývalý vytoužený princ s chotí odmítá hovořit anglicky (či v případě "jeho importu do ČR" česky).

On si najednou užívá „jen“ s krajany. Anglosaské (či západní) „hodnoty“ ho nezajímají, ani tehdy když třeba nemá hluboko do kapsy a tedy když nešlo z jeho strany o lásku "k pasu EU" a „z rozumu“. Dokonce si, coby drzý otec, dovoluje vychovávat děti v nenávisti k čemukoliv západnímu.

Každý, kdo v anglofilním ČR posuzuje „protianglosaské postoje“ imigrantů v Británii si neuvědomuje, že je jen hrstka zemí, na něž ještě Velká Británie nikdy v historii nezaútočila.

Češi lamentují donekonečna nad „zlými Rusy“ či „zlými Němci“. Ostatním národům však toto právo předem upírají. Ignorují ho. Nebo je nezajímá. Protože Británie zněla vždy tak „imperiálně“. Všude se mluví přece mezi cizinci anglicky - nejen při dobývání se do kalhotek. A co ti „přivandrovalci“ vůbec chtěj...?!

Velice dobře je to patrné, když nyní Češi na dálku kritizují postupy norských sociálních ochran dětí vůči „návykům“ českých rodičů k v Norsku narozeným a vychovávaným dětem.
Svět okolo nás se nepochopitelně mění. Přestává vyznávat anglo-saské hodnoty. Je moderní obnovovat baskitštinu, katalánštinu, Wienerische, rusínštinu a další dialekty – dříve odsouzené téměř k vyhynutí. Angličtina se stává jazykem především businessu, právnických predátorů a využití jednoho člověka druhým. I v navazování sexuálních vztahů. Pak se uzavíráme do svých jazykových a hodnotových intimit.

V ČR je dovoleno nadávat u establishmentu a v médiích především jen na Rusy. A trochu, už bázlivěji, na Číňany. Naopak všechno anglosaské musí být velebeno nebo autocensurováno. Údaje o tom, kolik zemí ještě nestačila Británie napadnout, jsou „na indexu“. A každému redaktorovi veřejnoprávního média by hrozila okamžitě dlažba, neschopnost splácet hypotéku a školné a semletí česky unikátní exekutorskou velkotovárnou. Naopak, o Tibetu, Ukrajině, Gruzii, slyšíme v autocensurních kafemlejncích od rána do večera. A jsou za to kariérní body. Stejně, jako při fandění Izraelcům, popíjejících chladné nápoje na plážích při sledování bombardování civilistů v Gaze.

Těžko je pro nás představitelné, že vnitřní nenávist daleko vyšší, nežli je třeba „ta prémiová - tibetská“ k čínskému vlivu, cítí i imigranti, které bída při drancování Británií v jejich domovinách přivedla ze zoufalství až právě do Británie jako lidi 2. a 3. kategorie. Že podvody Britů a Anglosasů obecně při poskytování úvěrů, deformování LIBORu, nekonečná Humanitární bombardování a mučírny Anglosasy iniciovaných režimů, mohou někoho dovést až třeba do mešity a k holdování Právu Šaríja.