Jak mi STB ušetřilo 7 let v lochu USA za Sexual Harassment: Díl 2.
Vlak přijíždí. Nastupujeme. Nohy v botách okamžitě po americku na sedačky před sebe. Zapálenou ameriku každý v puse. Ihned cítíme obdivné pohledy dívek a mladších žen, jak jsme odvážní. A jak unikáme šedým dnům socialismu. A jak jsme pro dívky příslibem něčeho „neobvyklého a tajemného“, co by montérkoví a holinkoví Pepíci v jejich rodných posázavských vesničkách kvůli upoutání dívčího zájmu určitě neriskli. Pomalu si začínáme vybírat dívky, ke kterým se za chvíli rozsedneme.
Malou chvilku po odjezdu nám idylku kazí postarší pan průvodčí. Kromě kontroly jízdenek nás prosí, ať ve společném oddílu dvojpatráku nekouříme. A nohy ať dáme na zem. Anebo si vyzujeme boty. Co teď?! What The Fuck - Što ďélať?!
Pokud ho poslechneme, přestaneme si vážit sami sebe, anžto i v očích dívek se náš prohraný spor s průvodčím stane odhalením, že jsme stejné konformní „bábovky“ jako jejich domácí posázavští Pepíci v montérkách a holínkách. A to není americké! To není kovbojské! To není ta pravá americká svoboda!
Začíná tedy „boj kdo s koho“. Pět urostlých puberťáků, vykrmených Radio Luxembourg, „Svoboděnkou“ z Mnichova i nášupy z Voice of America from Washington D.C., jen s maximálním sebezapřením se občas snižujících k BBC či Deutsche Welle. A před námi dědula v konduktérském stejnokroji, který je určitě organizovaný ve zlých komunistických odborech ROH, nejspíše i ve SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství) a možná i (dokonce!) u samotných zlých komunistů v KSČ!
Pokud by tomu tak nebylo, fandil by nám přece v naší „kovbojštině“, zahulování vlaku parfémovaným dýmem z amerik a i v americkým odkládání nohou v zablácených botách na stůl! V tomto případě alespoň na sedačku ve vlaku. Nekazil by nám – pravým a nefalšovaným americkým kovbojům – přece jízdu Pacifikem (i když jen Posázavským). A balení posázavských holek!
Když je konflikt na maximu, a dědulovi již hrozí infarkt či vystrkání námi - tedy americkými hrdiny - z oddílu, vstává tatínek vedlejší rodiny s malými dětmi. Omlouvá se mladé manželce. A uvážlivým krokem k nám přichází. Dokonce to není ani typický taťka v tesilkách! Má na sobě džíny a triko „americké university“! Je patrně náš, celé večery poslouchá Svoboděnku a Hlas Ameriky, a korespondenta VOA pana Pavla Medka ze sladké Vídně (toho města s nejlahodnějším Sacher dortem!)... Taťka má džíny a triko „americké university“. Chce se 100% přidat k našemu boji „za svobodu“ proti zestárlému prokomunistickému konduktéru!
Ale ouvej a ejhle! Z mladého pána se stává šerif a jeho ruka zajíždí do zadní kapsy džín. Ale namísto Smith & Wesson z pravých amerických kovbojek, otevírá pouzdro s průkazkou, kde postřehneme jeho fotografii, nápis Ministerstvo vnitra a nějakou rudou hvězdu či červený státní erb ve vodoznaku. Ale ta zlá komunistická rudá hvězda tam je! Třikrát ouvej! What The Fuck - Što ďélať?! To nás na Svobodce ,ale ani v Hlasu Ameriky ještě nenaučili. Jak se rychle stát v tomhle případě chartisty? Jak se z jedoucího vlaku dovolat panu Medkovi do Vídně?! Jak přivolat „nezávislé žurnalisty“ ze Západní Evropy akreditované v Praze? Jak se díky téhle chvilce prodisidentit k tučnému kontu tuzexových bonů v Živnobance, co nám od téhle chvíle od zahraničních „sponsorů svobody“ poplynou?
Co když, ale proboha, couvneme? A některou z těch posázavských dívek potkáme třeba na diskotéce? Co si jen, proboha, o nás pak pomyslí?! Začíná tedy tvrdá politická represe! STBák se ptá, zda mu pan průvodčí zajistí volný list papíru, že si nás pro všechny případy zapíše resp. si poznamená údaje z našich OP. Konduktérský dědula se nás ale kupodivu zastává. A navrhuje STBákovi, že nás jen vysadí na příští zastávce. Ať zchladneme. A počkáme si na další vlak, který jede asi za hodinu.
Nakonec se i STBákovi asi ulevuje, že nebudeme úředničit. A přisvědčuje dědulovi, že byl taky mladý. A taky poslouchával Svobodku, tu Svoboděnku, i Hlas Ameriky. A hrál si pak s vrstevníky na kovboje. A odboj. Doprovází nás s dědulou ke dveřím vlaku a my (už bez dalších výhrůžek žalováním a telefonováním panu Medkovi do Vídně) z vlaku vystupujeme.
Cítíme se zkroušeně. Celý náš vagón na nás civí. Zkoušíme alespoň zamávat posázavským holkám a usmívat se při tom. Vlak se rozjíždí. Najednou se objeví okno s rodinou zlého STBáka. A my ztuhneme: Mávají nám jejich malé děti, jeho paní a ruku zvedá i on! Čekáme neamericky přes hodinu na další vlak...
O více let později přistávám na letišti v New Jersey. Těším se už domů, do postele, do New Yorku. Vystupuji z Air Trainu a čekám na přestup na meziměstský vlak.
(Pokračování brzy!)
Pavel Petkov
To už se stává z pravicujících Čechů obyčejný líný jižní póvl?
Na tohle Češi nemají a nemohou mít přece nárok! Od mala slyším nadávky na líné Italy, Bulhary, Araby, Turky, Španěly - Zle Socialisticky "si lebedící" Francouze. Jen ať Češi pěkně makají! A bez siesty
Pavel Petkov
Angličtinu cvičme vždy v rytmu Hip Hou, Hip Hou, Hip Hou!
včerejšek jsem sklidil téměř rekordní karmu v Politice, tak dnes nepoliticky „jen oddychovka ze šuplíku“. Vznikla původně coby replika kolegyni v jejím blogu "o bavorštině". A de facto může i smysluplně navazovat na můj vůbec první zdejší blog http://pavelpetkov.blog.idnes.cz/c/441247/Anglicky-mne-princ-chtel-jen-svleknout-poprve-kalhotky.html Kdysi, jsem nerozuměl třeba švýcarské "němčině" ani na předměstí Zurichu. Pak jsem začal pychnout, když jsem viděl v koncích v Zurichu kamaráda polyglota, jehož mateřštinou byla pražská židovská němčina. Navíc on němčinu i léta učil studenty v Cambidge a na Princetonu - a v Zurichu se mne přesto držel po pár vlastních pokusech jak nemluvně. Byl jsem tam kontinuálněji zatím asi jen půl roku - a on dorazil na návštěvu před necelým dnem:-) Poté když jsem tedy poprvé "porozuměl"(?!) číslovkám v počasí Rádio SRF (Bs) Basel, cítil jsem se být už hodně pokročilým mluvčím. A zábrany mluvit a bát se rozumět ze mě spadly.
Pavel Petkov
Servilní média jen zbaběle mlčí: Konec petrodolaru tento víkend?
Servilní a nejen česká média, se bojí byť pípnout. Neobdržely ještě během víkendu befehl od zaskočené US Embassy i State Departmentu, a ani z Tel Avivu, zpoceného strachy. Včera, v době na just konání Fóra v Davosu a pohřbu Saudského krále, Írán vyhlašuje konec dolaru v mezinárodním obchodě! Využije jiných měn, včetně čínských juanů, eura, turecké liry, ruského rublu a jihoorejského wonu. EU paralelně ruší sankce proti Íránu. Vše jen 5 dnů po podpisu úterního přelomového vojensko-strategického Paktu Tehran-Moskva 20.1.2015!
Pavel Petkov
Miláčku, chceš dodat opalovací krém? Jdeš opět na TýVý, miláčku?!
Snem každýho chlapa je mít doma nebuchtu a neslepici a ještě k tomu pohlednou, chytrou a mazanou. Což je vražedná kombinace. A „blbě k sehnání“. Když už se taková unikátní věc zadaří, je dobré žít v muslimské zemi. A dámu udržovat mimo pozemská lákadla a svody. Kabala přesto i ctnostné muslimské země zamořila satelitními anténami, kterými proudí satanovy verše a obrázky, útočící na nejnižší pudy nejen ctnostných žen, ale i mužův. Už jsem psal v předchozím blogu, že od „Humanitárního bombardováníTM“ Jugoslávie Paktem NATO nesleduji z hygienických důvodů zprávy českých(?!) televizí. Jak ale odolává televizním „satanským veršům a obrázkům“ můj Fraucimor?
Pavel Petkov
Nenaganští Norové, mučící hodnou Michalákovou - Hop, Hop, Hop!
Ač jsem od „ Humanitárního bombardováníTM „ Jugoslávie Paktem NATO maximální možný televizní ignorant, zejm. co se zpráv a komentářů týká, Kauza Michaláková pronikla „Světe div se!“ i ke mně“. Když jsem tedy poprvé zaslechl kauzu Michaláková, proplakal jsem vzápětí metry polštářů a matrací. A topil se v moři slz nad osudem nebohých Čechů, zavlečených a unesených do zahraničí. Plakal jsem stejně, či možná i dokonce více, nežli ostatní okolo mě. Odmala jsem byl v zajetí rodinných osudů válečných sirotků či adoptovaných členů rodiny. Stejně tak i po léta odkládaných dětí příbuzných u prarodičů z důvodů neschopnosti jinak zvládnout oslnivou světovou kariéru rodičů. Téměř nikdy jsem nezažil zavřené dveře. Nikdy jsem nebyl během těchto hovorů odesílán „jdi si do svého pokoje“. Odmalinka jsem byl součástí řešení či napravování výše nastíněných rodinných traumat. Na kauzu Michaláková jsem tedy začal měnit názor až poznenáhlu. A opatrně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1765x